Ješajahu Leibowitz se narodil v Rize roku 1903 do nábožensky založené židovské rodiny. V roce 1934 emigroval do Palestiny, kde působil jako profesor biochemie, organické chemie a neurofyziologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Téměř šest desetiletí zde přednášel nejen obory své profesury, ale také filozofii a dějiny vědy. Jeho filozofie je silně ovlivněna myšlenkami Maimonida (středověký racionalismus) a Immanuela Kanta (osvícenství). Byl velmi aktivním veřejným intelektuálem až do své smrti v Jeruzalémě roku 1994. Jeho originální myšlení je založené na výrazném teocentrismu a naturalismu. Byl známý svým důrazem na odluku náboženství od státu či oddělení vědy a víry. Ostře kritizoval židovský nacionalismus a povýšení státu Izrael na posvátnou úroveň považoval za modloslužbu. Podle něj je smyslem judaismu pouze služba Bohu skrze zachovávání halachy, která představuje jediný a hlavní smysl náboženství, bez očekávání jakýchkoliv mystických zážitků či světských odměn. Klade tak důraz na uctívání lišma – bez osobního prospěchu, z oddanosti a lásky k Bohu. Více např. ZDE.

DOPISY