Devátý Av

Devátý Av (Tiš'a be-av), který je upomínkou (nejen) zničení druhého jeruzalémského chrámu, nemusí být tak truchlivý. V Zecharjovi najdeme povzbudivou formulaci: "Toto praví Hospodin zástupů: Půst čtvrtého, půst pátého [1], půst sedmého a půst desátého měsíce se judskému domu obrátí v radostné veselí a utěšené slavnosti. Jen milujte pravdu a pokoj!" [2]. Spolu s rabi Maimonidem a učením rabiho Ješuy můžeme dodat: Bůh sám si zbořil chrám – plakejme však nad sebou, protože lidská přestoupení, okoralost, tvrdost srdce, rigidita a automatizace lidského společenství jsou příčinami, nikoli zlovůle nepřátel – proto půst a navrácení (tešuva) přináší radost. Tradice uvádí jako důvod trojí provinění, které vedlo k zániku chrámu: modloslužba, smilstvo a vraždy.

Avšak... to, že je chrám zbořen, se ukázalo jako velké dobro! Neboť oběti úst a srdce, volba tzv. Cesty života [3] jsou lepší než zvířecí oběti. V Hošeovi se praví: "Neboť já mám zalíbení v milosrdenství, a ne v obětech, poznání Boha jsem si oblíbil víc než zápalné oběti." Dále pak: "Vezměte s sebou slova a navraťte se k Hospodinu! Řekněte mu: Sejmi celou vinu, přijmi naši řeč a my ti odplatíme býčky svých rtů." [4]. Rabi Eliezer říká: Modlitba má větší cenu než oběť. Radikálně vzato. Chrám byl jen proto, že se tak chovaly všechny kultury té doby [5]. Chrámový kult boží lid chránil před "vytržením" ze svého světa, aby nebyl "bláznivým". Navíc, známá je tužba po tom, co lze spatřit za plotem – u sousedů (např. ustanovení království). Dnes již tento tlak neexistuje, neexistuje tak ani důvod chtít to, co bylo. Neboť by se ukázal opak výše řečeného – bláznivá (!) mi přijde snaha o znovu zavedení chrámového kultu v dnešním kontextu!

Sám se vztahuji spíše k vizi třetího chámu jako nebeského – chrám království nebes. Na zem pak stahujme pouze jho onoho království – Tóru (ol malchut šamajim), která kvete v životě zbožných staletími opracovaná, pochopená (rozumem) a žitá, bez potřeby chrámového kultu.

Bůh sám jej zbořil...

aktualizováno 4. 2. 2020