JEN RAČTE OCHUTNAT

Stín pohltí svého tvůrce,
vrhače co jej vrhá.
Až ztmavne jak smůla co hoří,
až pln, syt bude a dýmit
do očí s odrazem vraha.

Povstanou touhy naše,
které okoušet nikdo nechce,
Představy, co oblékat nebudem.
Až budem povolní tomu chvění,
až svolíme špičku hřebům v lebce.

Všem budem mluvit o kráse,
o skále pevné pod chodidly.
Pochopení nacházet pro sebe,
nabízet sebe sobě, světu,
mít tělo co v plamenech dlí.

Receptů plno a rad,
na vše chuť a čich,
který je stopařem lovu.
Sami se ulovíme, sami vykucháme,
sami dojdem plamenů ohnivých.

Touhy nás budou opíjet,
pak s nedopitou lahví zmizí.
My budem kořenit se smíchem lkavým,
spékat se a šťávit se... až
na nás místo našich chutí
pochutná si cizí.

* Kloster Magdenau