KOPÁČI

Chceme poznat novou víru,
která snad vlahou rosou,
opojným deštěm bude.

Vykopeme však spíše jen
kmen s korunou z kořenů,
který uschne než skloní se den.

A stále nám unikají
tenké kořínky života.
Úponky po vláze dennosti.

Co jsme přetrhali, s ochotou zasypem.
Pomazlíme suchý špalek, kůrou tvář zraníme,
pak popel si nasypem.

*Kloster Magdenau