KOPÁČI
Chceme poznat novou víru,
která snad vlahou rosou,
opojným deštěm bude.
Vykopeme však spíše jen
kmen s korunou z kořenů,
který uschne než skloní se den.
A stále nám unikají
tenké kořínky života.
Úponky po vláze dennosti.
Co jsme přetrhali, s ochotou zasypem.
Pomazlíme suchý špalek, kůrou tvář zraníme,
pak popel si nasypem.
*Kloster Magdenau