Kostel sv. Víta v Kostelní Radouni

01.01.2007

HISTORIE

Farní kostel sv. Víta se připomíná již roku 1348. V popisu pražské diecéze, sepsaném mezi léty 1344–1350, je jmenován mezi kostely, které odváděly s papežským svolením králi desátek (15 českých grošů pololetně od roku 1348).

Dne 22. 12. 1354 pan Jindřich z Hradce jmenoval kněze Matěje za faráře v Kostelní Radouni na uprázdněné místo po zemřelém faráři Sweykovi. Od husitských dob zde působili kněží podobojí (sub utraque). Z nich byl roku 1572 v Kostelní Radouni pod Zdeňkem Malovcem kněz Jiří Ptáček, kterého vyhnal císař pro obrazy ze země. V těchto dobách chodili na bohoslužby do Radouně čeští bratři z Jindřichova Hradce i z širokého okolí a nechávali se zde i pohřbívat. Tehdejší hradecký pán Vilém Slavata (později proslulý svou pražskou defenestrací v roce 1618) rozhodně nevynikal svou náboženskou tolerancí, i když se pokoušel o jakousi reformaci. Protestanté to posměšně nazývali "deformací". Slavata se přičinil, aby hradecké panství opustili kněží – jinověrci. V Hradci nařídil, aby hřbitov rozdělili příčnou zdí a věřící "sub utraque" tak měli své pohřebiště oddělené od katolíků.

O masopustě roku 1605 tedy rektor Pistorius mohl směle prohlásit, že na Hradecku není již jiného faráře, než katolického, kromě nepořádného kněze u sv. Jiljí (kostelík u Žirovnice), kterého dosadila Kačena Vencelíková z Vrchovišť. Kostelní Radouň nepočítal, protože patřila ke kamenickému panství. A evangelíci prý se také valně nestarají o své náboženské povinnosti, třebaže chodit do Radouně k predikantovi, ani tam pohřbívat, se jim nezakazuje.

V roce 1618 zemřela v J. Hradci manželka známého utrakvisty, pana Jáchyma Čecha z Kozmáčova. Chtěl jí pohřbít do hrobky při kostele sv. Trojice, ale hradecký pán Vilém Slavata, ani děkan nesvolili, protože se před smrtí nevyzpovídala katolickému knězi. Jáchym Čech tedy požádal kamenického pána Zikmunda Matěje Vencelíka z Vrchovišť o pohřbení své manželky do Kostelní Radouně, čehož i dosáhl (Vencelíkové z Vrchovišť zde měli podací právo, tzn. právo dosadit si svého kněze).

Ještě 11. 5. 1619 vítal radouňský utrakvistický kazatel s kamenickým děkanem Václavem Cicmaniem nového kazatele Krištofa Purbacha v jeho úřad. Přivítání proběhlo na jarošovské silnici a poté se slavnostní průvod odebral do kostela sv. Trojice na okázalou bohoslužbu. Po bitvě na Bílé hoře se radouňští osadníci vrátili k náboženství katolickému a zdejší kostel byl přidělen k děkanátu kamenickému.

Roku 1642 byl kostel na "farní" vyzdvižen. V roce 1672 pán na Včelnici požádal pražskou konzistoř o vlastního faráře pro Kostelní Radouň. Citace ze zakládající listiny, která byla vydána 24. listopadu 1672:

"L.P. 1672 vysoce urozený pán František Bernard Sv. říše římské, hrabě de la Saga Paradis, dědičný pán na Včelnici ,vida, že by se služby Boží při jmenované kostelenské osadě zřídka kdy konaly a že by farníkům obtížno bylo do Kamenice na velkou míti docházeti, obzvláště, kdyby Pán Bůh někoho náhlou a nebezpečnou nemocí navštívil, chtěje tedy své poddané duchovním správcem lépe zaopatřiti, vlastního faráře od velebné konzistoře ráčil, přidávajíc něco k lepšímu zachování pana faráře, což vše do knih hradeckého vikariátu uloženo a odtud vejtah téhož doložen jest."

Pod farní kostel sv. Víta spadaly tyto farní osady: Kostelní Radouň, Okrouhlá Radouň, Horní Radouň, Starý Bozděchov, Bukovka, do založení kostela v Novém Etynku i osady Včelnice, Hadravova Rosička, Dívčí Kopy, po svém založení i dominikální vsi Nový Bozděchov a Karlov.

POPIS

Hlavní dominantou Kostelní Radouně je kostel sv. Víta, který stojí na skalním útvaru s bývalými terasovitými zahradami. Hřbitov obklopující kostel je z části obehnaný zdí. V jižním rohu otevřeném do vsi stojí socha sv. Jana Nepomuckého (mušlový vápenec) ve svém klasickém zobrazení (hledí na ukřižovaného, jehož na obou rukou drží). Postavena byla roku 1771 nákladem Šeb. Václ. Želikovského.

Z původní stavby ze 14. století je dosud zachováno gotické presbyterium a sakristie. Kostel byl vystavěn z lomové žuly a svým založením spadá do vrcholné gotiky. Stavba je orientovaná, což znamená, že presbyterium s hlavním oltářem směřuje k východu. Roku 1876 byla v západním průčelí kostela od základů vystavěna nová věž (vnější rozměry 5,80 x 4,50 m) která nahradila původní dřevěnou. Nynějsí stavba je třípatrová, v rozích vzepřena slabými opěráky s jedním odsazením v každém patře v úrovni bankálu oken a krytým plochou kamenou stříškou. Ke vchodu do věže vedou schody při západní zdi lodi. Okna jsou jsou vyklenuta v hrotitém oblouku, stejně jako lomený, profilovaný portál s vlysem ve tvaru ryby. Zdivo věže je zakončeno odstupněnou hlavní římsou, spočívající na konzolkách v prostoru mezi opěráky na všech čtyřech stranách. Střecha je jehlancová s osmi boky, v dolní části zmírněna čtyřbokým námětkem a na hrotici zakončena makovicí s křížem. V horní části věže jsou umístěny tři kulaté černé ciferníky věžních hodin, obroubené štukovým pásem. Na východní straně ciferník není, avšak je simulován stejnou obrubou. Hodiny zhotovil v roce 1857 Fr. Zeman z Kamenice nad Lipou a byly darem radouňského faráře P. Simona Steffala. Na hodinách se podílel i hradecký hodinář Rezek, jenž provedl rozvedení ukazovacího stroje. Ciferníky zhotovil a pozlatil hradecký mechanik Jar. Šteffal, jehož dílem je i věžová báň s křížem. Plány této nové věže vytvořil panský stavitel Václav Samal z Kamenice nad Lipou pro Rudolfa Geumúllera, pána na Kamenici (tento rod měl nad zdejším kostelem patronát). Na stavbu nové dominanty dohlížel vrchnostenský ředitel Tobiáš Melichar a vedl ji polír Kašpar Sosna z Brabce. Na veškeré tesařské práce dohlížel žirovnický stavitel Urbánek, klempířské práce provedl klempíř Veselý z Nového Etynku, počátecký kameník Josef Hrába pak zastal práce kamenické.

V posledním patře věže jsou zavěšeny v dřevěných konstrukcích zvony. Do dnešní doby se nám zachovaly pouze dva. Velký zvon Maria (0,93 m široký; 0,8 m vysoký) má na plášti reliéf sv. Václava, přidržujícího při pravé noze štít a na horní obrubě reliéfní nápis:

ANNO DOMINI 1511 OPVS AD HONOREN GLORIOSE VIRGINIS MARIE ET SANCTE ANNE
Léta Páně 1511 dílo k poctě slavné Panny Marie a svaté Anny.

Druhým dochovaným zvonem je tzv. "Malý" (0,33 m široký a 0,35 m vysoký), který zdobí reliéf Ukřižovaného a na horní obrubě nápis:

AVE MARIA GRACIA PLENA DOMINUS TECVM BENEDICTAS
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná.

V kostele bývaly ještě dva zvony: "prostřední" a "nejmenší", které byly bohužel v době I. světové války zabaveny, následně pak roztaveny a využity pro válečné účely. Oba dochované zvony se uvedou do pohybu provazem z prvního patra věže, kde je rovněž vchod na hudební tribunu (kůr).

Kostel sv. Víta je architektonicky zajímavý nejen gotickým presbyteriem, ale rovněž rozdílem výšek mezi presbyteriem a lodí, která je nižší než samotné presbyterium. To je uzavřeno pěti stranami osmiúhelníku a venkovními opěráky s jedním odstupněním zakončenými plochou kamennou stříškou. Jeden z opěráků zdobí plastika ženy s opálkou z 15. století.

Střecha kostela je pokryta střešními taškami červenohnědé barvy (bobrovkami), které jsou kladeny dvojitě na řídké laťování. Spodní část střechy je zmírněna námětkem.

Loď kostela (vnitřní rozměry: 16,14 x 9 m) je jednoduchá, bez zvláštního architektonického členění. Na pravé straně má dvě a na levé straně tři hrotitá okna. V jižní straně lodi jsou dva boční vchody, z nichž jeden je portálem stejného založení jako hlavní, avšak vyšší a druhý vstupem do presbyteria. Dále pak sluneční hodiny z roku 1934 a tři čtyřlaločné florální motivy. Jednou z významných památek je malá, do vnější severní zdi lodě zapuštěná náhrobní deska Georga Czellera z Belsů, pocházející z roku 1604. Původní desku z červeného mramoru, která je uložena v Jindřichohradeckém muzeu, nahradila kopie. Na desce je v reliéfu vyveden nápis s okrasnou iniciálou ve znění:

LETHA PANIE 1604 VE STRZEDU PO PAMATZE TRZI KRALVOW MEZI 9 A 10 HODINAU NA CZELYM ORLOGI W NOCI ZIVOT SVUJ SKRZE SMRT VZACNAU DOKONAL POCTIWÝ MLÁDENEC GEORZ CZELLER Z BELSŮ A TUTO TIELO JEHO POLOŽIENO GEST JEHOŽTO DUŠI, WZKŘÍŠENÍ POPRŽATI RACZ.

Dalším náhrobkem, tentokráte větších rozměrů, je žulový náhrobek pána z Bozděchova, jehož dnes nečitelný nápis je vyryt gotickou minuskulí a je zapuštěn do vnější západní stěny sakristie.

Jiné náhrobky jsou vsazeny do schodiště věže. Náhrobky rytířů ze Včelnice jsou podle dochovaných pramenů přikryty prkennou podlahou uvnitř kostela.

Vstoupíme-li do kostela západním, hlavním portálem, nacházíme se v přízemí věže – předsíni s jedním menším hrotitým oknem po pravé straně. Dále pak obloukovým vchodem pokračujeme do samotné lodě, kterou kryje dřevěný omítaný zrcadlový strop z roku 1876.

V patře na západní straně se o dva železné sloupy, tvarem podobné gotickým příporám v presbyteriu, opírá dřevěná kruchta – hudební kůr, (vnitřní rozměry: 9 x 4,5 m) na které jsou umístěny varhany, které byly instalovány v roce 1972 a nahradily tak nefunkční nástroj z roku 1876. Mají 22 registrů. Hrací stůl, který je dílem varhanářské firmy bratrů Riegrových z Jägerndorfu (Krnova), obsahuje dva manuály a nožní pedál.

Při levé stěně vítězného oblouku, dělícího loď od presbyteria, je zavěšena dřevěná barokní kazatelna s prohnutými boky, které mají pozlacené rokokové rámce a na vnitřní straně dvířek dedikační nápis z roku 1768. Donátorem byl rolník Lukáš Miksa z Okrouhlé Radouně. Na vrchu stříšky kazatelny stojí socha Spasitele z 18. století. Obvod stříšky v dolní části zdobí čabraky, které jsou zakončeny střapci.

V dějišti presbyteria je obětní stůl (menza) a ambon na epištolní straně, které jsou z devadesátých let 20. století. V kostel sv. Víta se nachází tři oltáře, z nichž dva postranní uzavírají loď v rozích při vítězném oblouku. Jak hlavní oltář sv. Víta (11,4 m vysoký), tak postranní sv. Václava a Panny Marie jsou gotické, vesměs dubové, s některými originálními, ale ne výhradně gotickými motivy.

Všechny tyto tři oltáře jsou zakončeny fiálami, v rajích posázenými kraby, jejichž vrchol tvoří kytice na špičce s poupětem (centrální fiála na hlavním oltáři a na svatostánku je zakončena křížkem).Oltářní obrazy sv. Víta a sv. Václava, stejně jako křížovou cestu, namaloval děkan Bedřich Kamarýt z Deštné. Pocházejí z 19. století. Na hlavním oltáři (na menze) je umístěn gotický tabernákl s kružbami, který slouží jako schránka na ciborium, popř. monstranci. Nad svatostánkem září neustále věčné světlo, značící Boží přítomnost v Nejsvětější Svátosti oltářní. Do oltáře sv. Václava je vestavěna prosklená tumba s dřevěnou plastikou ležící postavy zesnulého mučedníka sv. Jana Nepomuckého. V horní části tohoto oltáře je v reliéfu zobrazeno Boží oko obklopené svatozáří. Oltář Panny Marie zdobí reliéf jejího monogramu, rovněž obklopený svatozáří.

Jak už bylo zmíněno, presbyterium je vyšší než samotná loď. Jeho vnitřní rozměry jsou 10,28 x 7,05 m. Na epištolní straně (vpravo) je ve zdi výklenek, určený k sezení duchovenstva (tzv. sedile). Je vyklenut třemi kružbami trojlaločného jetelového listu. Na protější evangelní straně (vlevo) je umístěno sanktuarium, které sloužilo do 16. století k uchování nádobky (ciboria) s hostiemi. Jedná se o kamenicky ozdobně řešený výklenek, který je uzavřen renesanční mřížkou. Nad sanktuariem je vyznačen na ploše stěny jednoduchý vimperk s profilovaným orámováním.

Presbyterium osvětlují čtyři gotická okna s čtyřlaločným nebo pětilaločným florálním motivem a s trojlaločnými lomenými oblouky nad pruty, z nichž východní je slepé. V dolní třetině okenních výklenků jsou vyzděna a zakončena bankálem. Shora je presbyterium uzavřeno gotickou klenbou, jejíž jednoduše vykrojená žebra spojuje kruhový svorník a jsou podporovány příporami (polosloupky). Sedlový portálek do sakristie má vykrojené krakorce.

Samotná sakristie (vnitřní rozměry: 5,80 x 4,10) je přikryta dvěma křížovými klenbami. Žebra těchto kleneb jsou nesena na šesti kružbových konzolách a spojená dvěma svorníky. Sakristii osvětlují dvě okna ve stylu rané gotiky, která jsou vyklenuta trojlistým (jetelovým) obloukem. Do rohu je zasazena kamenná mísa, jediná dochovaná část původního lavaba.

Dalším vybavením kostela je zpovědnice, umístěná v levém západním rohu, s uzavřenou střední částí pro sedícího kněze – zpovědníka. V pravé západní části lodi je pak umístěn Boží hrob a na něm barokní výklenková kaplička se soškou Jezulátka a čtyřmi sloupky s iónskou hlavicí a patkou. Dříky sloupků jsou kanelovány.

Do 90. let 20. století bylo presbyterium od lodě odděleno chórovou mřížkou (dřevěnou balustrádou), která byla ve smyslu nových liturgických předpisů odstraněna. Dnes tedy loď od presbyteria v interiéru kostela odděluje pouze vítězný oblouk.



Použitá literatura:

Farní věstníky vikariátu jindřichohradeckého a pelhřimovského
1937–1940

Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu jindřichohradeckém
Josef Novák, 1901

Slabikář návštěvníků památek
Jaroslav Herout, 1994

Kostel sv. Víta v Kostelní Radouni
Ladislav Holický, 2006


Text zpracoval Ladislav Holický a Tomáš Kadlec.
Fotografie pořídil Tomáš Kadlec a Ladislav Holický (věžní hodiny).
Vydáno tiskem pod hlavičkou občanského sdružení Pro Radouň v roce 2007.


aktualizováno 16. 5. 2023