NATĚRAČ V TICHU

Co starý strom se kroutí,
pod korunou krčí se kmen,
uvnitř však mladé vrby proutí.
Tvář ticha, klausury, den co den.

Co barev v prstech má,
zkušenost a ve vlasech čas.
Jeho dech vzduch polechtá.
Zdem znovu dá bílý jas.

Co nátura býčí a tvrdá šíje,
tak vytrvale kráčí,
v horském svahu duje.
Den po dni svět štětcem líčí.

Jak kůl do země vsazený
na hřebenech, ve srázu,
větrem ošlehaný, deštěm hlazený,
za slunce i v tuhém mrazu.

Věcem jeho ruce vrací mládí.
Zas dá přečkat, dá jim vláhu.
Pak hřebenem vlas si hladí,
když temnota noci získá váhu.

Co starý strom pod korunou se sklání.
V kmeni síla, čas jen zdání…

*Magdenau 2007, věnováno Benimu Fürerovi