RAČTE OCHUTNAT

Stín pohltí svého tvůrce,
Pána co jej vrhá,
jak dým smůly co hoří.
Pln bude a syt, až zůstanou
jen oči s odrazem vraha.

Povstanou touhy naše,
co nikdo zakoušet nechce,
představy, jenž oblékat nebudem,
až chvění stanem se povolní,
až svolíme hřebům v lebce.

Budem mluvit o kráse,
o pevné skále pod chodidly.
Hledat pochopení sobě,
sebe nabízet světu, v těle,
co v plamenech dlí.

Receptů plno a těch rad,
bez řetězu chuť i čich.
My sami se ulovíme,
sami pak vykucháme,
dojdem plamenů ohnivých.

Touhy nás budou opíjet,
pak s nedopitou lahví zmizí.
Spékat se budem, šťávit a kořenit
až na nás místo našich chutí
pochutná si cizí.

* Kloster Magdenau