Sychravé výročí (Červená Karkulka)

01.09.2018

Bývaly dvě chaloupky,
mezi nimi les.
Hustý, temný, hluboký.
Ni žádný v něm hles.

V jednom domku maminka
se svou dcerou žije.
V druhém dcery babička,
stín lesa domek kryje.

Je podzim sychravý,
babička má výročí.
Matka dceři pokyne,
ať jí dary doručí.

Buchty, víno, ovoce
v košík uložila.
Dceru pláštěm svátečním
na cestu vystrojila.

"Nechoď přes les dcero má,
uchovej co pravím.
Ať nepadneš do spárů
v lese šelmám dravým."

Dlouhá je však cesta kolem.
Nedbá dcera slov své máti.
Nedočkavou šero polklo,
temným lesem cestu krátí.

Hustý příkrov tichých stromů
proráží si denní světlo
– v šeru lesa palouk září.
V něm půvabné kvítí kvetlo.

Trhá dcera, váže stonky
– pro babičku kytici.
Opojená nad tou krásou
neslyší zvěř plížící.

"Věru krásné, mladé kvítí
uvázalas' maličká!"
praví vlk za zády dcery,
která zbledne celičká.

Tlama mlaskne, šelma praví:
"Komu tahle kytička?"
Děvče špitne, krev v ní stojí.
"Dnes výročí má babička."

"A kde bydlí?" Vlk olízne se
nadšen mladým masem.
"Nedaleko sama žije,
tam v domku za lesem."

Nemešká to zvíře lačné.
Běží za les, v hlavě plán.
Jak sežrat tu ženu starou,
a pak mladou – nepoznán.

Dcera zatím písničku
cestou z lesa pěje.
Pomalu k své babičce
s košíkem a kytkou spěje.

Vlk dveře chaloupky rozrazí
– stařenka vstává z postele.
Masa nažere se do syta.
Krvavé peřiny ustele.

Za babičku převlečen
pak na lože se strojí.
Hle – vnučka již klepe,
před chaloupkou stojí.

"Pojď dál holčičko",
praví vlk jemně a ulehne.
Těší se na maso,
až vnučka lsti podlehne.

"Dobrý den babičko,
nesu ti dary k výročí."
"Jsi nemocná?"
Tvář stařenky vnučku zaskočí.

Maličká hledí na vlka v čepci:
"Máš tak velké uši, babičko".
"To abych tě lépe slyšela."
"Co říkáš – má holčičko?"

Z pod čepce chtivý pohled civí.
"Máš tak velké oči, babičko."
"To abych tě lépe viděla."
"Jen pojď blíž má holčičko."

Nedočkavostí se chvěje tlama.
"Máš tak velké zuby, babičko."
"To abych tě mohla sežrat,
má chutná porcičko!"

Chtíč vlka přemohl,
divadlo utnul.
Roztrhal děvčátko,
maso pak zhltnul.

Břich si nacpal, začal sténat.
Přežral se ten chtivý vlk.
Lehl na zem, křeči propad,
nadutý mu břich ten puk.

Bývaly dvě chaloupky,
mezi nimi les.
Hustý, temný, hluboký.
Ni žádný v něm hles.

V jednom domku maminka;
bezdětná a v žalu žije.
V druhém pusto prázdno,
zaschlá krev zem kryje.

***

Ach vy matky, matičky
žalu se nevzdejte.
A Vy tužbě neplodné
se nikdy neoddejte.

Dlouhý žal, ten dusí život,
který dál chce růsti.
Tužby slepé ovládejte,
jim nedejte prim housti.

* září 2018, věnováno Jáchymovi
zpracování Červené Karkulky (pohádka–balada)