TOUHA PO VYSLOVENÍ

Uchopíš se,
uchopíš se do rukou,
sám sebe.

V obětí vnitřností
a obětí kůže
– tak jak objímáš sebe
celý život

Až teď ucítíš teplo,
teplo které nehřeje,
ale cítí.

Kruh objímá svůj střed,
který je prázdný,
je plný v obětí sebou samým.

Sděl co cítíš
– neřekneš nic.

NIC

Vezmeš do ruky ústa
a sevření je rozpuštěno.
Chopíš se pera
a obětí je ztraceno.

HLEĎ 

Až obejmeš sám sebe,
v krvi chop svou ruku,
pluh oráče co brázdí zem.

Touto pečetí ověř obětí
– máš pečeť,
jí označ co řekneš.

Pokud neřekneš nic.

*Praha