Že by mne rozkradli,
že by mne rozervaly.

Všude jsem byl
a všechno znám.
Tady jsem plul,
spal tu i tam.

Hnedle co porodí voda
v pádu a pěně
svou něhu mlhu

to v TV
si v prériích
kyne rukou Vinetou

Upletl jsem si košík proutěný
a v něj se směnil.
Sílou, co ve mě vzklíčila,
po celou dobu se plnil.

Uchopíš se
uchopíš se do rukou
sám sebe

Touha po citu bytí.
Touha po citu, pocitu.

V posteli si pluji,
duchna je mi mořem.
Čas jen tak odhaduji
a spánek je bludný kořen.

Nechat proudit ranní vánek
malým uchem velké jehly

Chceme poznat novou víru,
která snad vlahou rosou,
opojným deštěm bude.

Kočka
ta malá flekatá
drápky osetá
chlupatá
kontaktní čočka

v lese
v lesním porostu
v podrostu porostu
skýtá se borůvčí
les v lese
pavučiny
vytváří opar
mlžný opar lesa
borůvčí
stálý přízemní opar
držící se úponky
v lese
v lesním porostu
v podrostu porostu
borůvčí
les sám
v lese

až křídla se ti
zkříží

Chci být tvůj iluzionista
bez kouzel.

Stín pohltí svého tvůrce,
Pána co jej vrhá,
jak dým smůly co hoří.
Pln bude a syt, až zůstanou
jen oči s odrazem vraha.

Ani mne tak nezajímá tvé studium,
to je tvá věc...
Ani mne tak nezajímá tvá všetečná mluva,
to je tvá věc...

Les – stávající ochránce
Cesta – nekonečný zachránce
Trabant – pryskyřice křehká
Společnost – nálada lehká
Cíl – vrcholek to čertí
Noc – na bedra se bortí

Veršované zpracování Červené Karkulky

Tuplák to je slast
– chmel, slad, hmm...
Jeden lok pro vlast

Na skříni stojí Panna,
kolem krku růženec.
Její suknice se pojí
v oblak a pak
už jen skříň kovaná.

Co starý strom se kroutí,
pod korunou krčí se kmen,
uvnitř však mladé vrby proutí.
Tvář ticha, klausury, den co den.