Havdala znamená doslova oddělení. Tímto rituálem věřící oddělují svatý den od všedních, šabat od zbytku týdne.
Ješajahu Leibowitz
Vybrané texty izraelského vědce, filozofa a veřejného intelektuála.
Adon Olam je jedním z nejznámějších hymnů židovské liturgie. Od 15. století má své místo v modlitebních knihách. Jeho autorství není doložitelné, někdy se připisuje Šlomo ibn Gabirolovi nebo Hai Gaonovi.
Tento pijut byl napsán v 16. století jemenským rabínem Saadjou ben Josefem. Zpívá se v čase havdaly, obřadního oddělení šabatu – svatého dne od dnů všedních, při vstupu do bran nového týdne.
Tento velmi oblíbený pijut vznikl v období mezi 11. a 13. století. Je součástí kajícných modliteb (selichot) v podzimním svátečním období mezi Jom terua (Den troubení) a Jom kipur (Den smíření), v období tzv. Vysokých svátků.
Im nin'alu je mystickou liturgickou básní ze 17. století. Napsal ji jemenský rabín Šalom ben Josef Šabazi (1619 – cca 1720), který se řadí mezi největší židovské básníky Jemenu - někdy se mu říká "jemenský Shakespeare"¹. Imaginace básně vychází z vidění proroka Ezechiela (Ez 1:4–21).
Tato hebrejská milostná píseň je známá na celém tzv. Předním východě. Napsal ji izraelský básník Moše Dor (1932–2016), hudbu složil izraelský skladatel Josef Hadar (1926–2006). Poprvé byla představena veřejnosti v podání zpěvačky Jafy Jarkoni v roce 1957.